RECENZE: Warhammer: Battle MarchPůvodně jsme Warhammera
hrávali s tužkou a papírem v ruce. Dnes kvůli němu usedáme k počítači
či ke konzolím. Klasiky jako Warhammer 40.000 zná spousta hráčů, mladšího i
staršího věku. Na počítačích byl naposledy vydán March of Chaos, který nebyl
hrou zlou, ne však nikterak výraznou a dominantní, aby si ji zapamatovali i
další generace. Právě k této hře vyšel také datadisk s podtitulem Battle
March, který se dostává i na konzoli Xbox 360. I přesto, že jsme často vůči
strategiím na konzolích skeptičtí, tentokrát jsme k hraní přistupovali s lehkým
nadšením.
Autoři s Black Hole tvořící hru pro v poslední době nesmírně aktivní Namco Bandai, nám slíbili zábavu plnou velkolepých bitev. Slíbili nám hru, která bude mít různé stahovatelné přídavky, vylepšení, dvě nové frakce, famózní kampaň a tradičně rozlehlé multiplayerové mapy. Ne všechno však slíbili. Každý si totiž velkolepost a inovaci představuje jinak. My hráči se totiž nastavovanou kaší uspokojit nedáme, letos o Vánocích, v tomto plodném období, už vůbec ne!
Tradicí celé série je
příběhově usměrněná kampaň. Pro tu v Battle March je typické střídání
strategické a realtimové mapy. Na té strategické bohužel nemá hráč nějaké
přehnaně propracované možnosti volby, toho co bych chtěl dělat. Zapomeňte na sérii
Total war, tady zbytečně netaktizujeme, tady přesouváme jednotky z jednoho
bojiště na jiné. Přímo v realtimové sekci, kde dochází k samotnému válčení,
není možné stavět či nějak budovat základnu. Jak je tomu již poslední dobou
často u „nebudovatelských“ strategií, jednotky doplňujete po skončení
jednotlivých misí. V rámci zjednodušení ovládání, máte v boji k dispozici
bojovníky po skupinkách, legiích. Můžete je postupem času vylepšovat, jejich
brnění se může stát tvrdším, hůře prostupným a jejich zbraně ostřejšími. Ve hře
se nachází také různé jiné typy vylepšení jednotek. Jmenujme pro zajímavost možnosti
rozšiřovat skupinu nebo s přibývajícími zkušenostmi rostoucí vojenská
schopnost svěřenců. Hrdina si zaslouží svůj vlastní odstavec. Je totiž něčím zvláštním a zcela odlišným od běžných řadových jednotek. Je skrytou silou a zároveň vůdcem. Má svůj vlastní inventář plný všemožných lahviček, pochutin či zbraní. Kdo má rád sekyry, dostane je. Kdo kopí, též. Celkově práce s hrdinou i řadovými jednotkami je zajímavou a velmi dobře zpracovanou věcí. Hře, tedy především hratelnosti to dodává nezvyklé kouzlo, kdy máte strach o každého vypiplaného muže (nebo ženu?), stejně jako kdyby to byl někdo, koho znáte. Každá ztráta totiž zamrzí.
Příběhová kampaň je rozdělena na části, ve kterých vám budou říkat pane nejdříve orkové, poté i temní elfové. Střídavě tedy budete nenávidět „hodné“ elfy, střídavě všechny. Mise jsou docela promyšlené, nejde jen o to, aby se jednotky dostali z místa A do místa B, kde něco zničí. To vše i přesto, že z hlediska příběhového nejde o žádný zázrak, na druhou stranu díky různým animacím příběhová složka nějak neuráží a příjemně vás provede hrou. Autoři do hry implementovali i prodloužení hry v podobě všelijakých vedlejších úkolů. Tady se projevuje hráčova láska k riziku a adrenalinu v krvi. Mise jsou totiž samy o sobě dosti těžké a tak to, jestli se pustíte za nějakým cenným bonusem, bude vždy o delším zvážení.
Boj bychom mohli rozčlenit na
dvě odlišné situace. Ne však podle rasy, jak by se nabízelo a bylo by logické,
ale podle toho, jestli dochází k boji na otevřené pláni či dochází k obléhání
nepřátelského území. Taktické hody nečekejme, už samotný fakt, že pořádně
nerozlišíte taktické manévry elfů od orků, přinejmenším zamrzí. Tak nějak je
tedy jen na vás, či v otevřeném boji zvolíte útočnou či obrannou taktiku,
výsledek bude většinou stejný, střelci posílají salvy ze zadních pozic, silné
obranné jednotky ji chrání, jiné narušují obrannou linii soupeře. Při hraní
jsem měl tak trochu problémy se správnou skladbou armády. Nechtěl jsem se
omezit jen na pár typů jednotek, ale co mi zbylo, když došlo k nepochopitelnému
rozložení sil? Pár jednotek je totiž o třídu výše než zbytek a přístup k nim
je tak nějak snadný. Odstavec plný negativismu musím zakončit konstatováním, že
umělá inteligence je už na první pohled „zkoprněle umělá“. Jednotky nabíhají na
vaše sekyry a pod hroty šípů. Smrt jim prostě nevadí. Blížíme se ke konci boje a dodejme pár věcí, které jistě čekáte. Ovládání je na gamepadu snesitelné, i když myš to vážně není. Doporučuji vřele hrát nového Warhammera v multiplayeru, kdy nějaká ta taktika snad roli hrát bude. Mapy vypadají dobře, bitvy jsou alespoň trochu velkolepé a všechno se to tak pěkně hýbe a to přesto, že jde hru tvořenou na dva roky starém a jen lehce upraveném enginu. Ten sice neukazuje úžasně propracované jednotky, ale alespoň krásu bitev světa Warhammeru. A co víc, zní to dobře.
Nový Warhammer se nehraje nijak zle, nevypadá zle, nezní zle. Multiplayer a ani dokonce singleplayer není zlý. Bohužel nic víc, zázrak plný inovací ani jasná koupě to není. Je to lehký nadprůměr, který se možná bohužel letos o svátcích ztratí.
Celkové hodnocení 65%
|
|
















Informace