RECENZE - Devil May Cry 4

Při prvním seznámení mě tato hra příliš nezaujala a větší zájem vzbudilo až demo. Jakmile se objevila možnost pořádně si hru zahrát a otestovat neváhal jsem ani chvilku. Můj vstup do vod neokoukaných a pro mě osobně nových dává recenzi trošku jiný rozměr a pro hardcore mlátiče to bude občas úsměvné, ale věřím, že většina čtenářů se něco dozví a případně pobaví.

Trocha historie neuškodí
Jelikož už se jedná o čtvrtý kousek úspěšné série, je dobré zmínit o co vlastně jde. Jak už naše, tedy moje babičky, začínali pohádku (tady to vždy začíná Hiroyuki Kobayashi :-))... Byl jednou jeden démon, který se jmenoval Sparda a ten se jednoho dne obrátil ke slovu božímu (v podobě autorů z Japonska spíše k "šintoismusu") a začal ochraňovat svět. Asi stále větším polidšťováním dospěl k názoru, že je potřeba vybrat si pomocníky a nejlepší levná pracovní síla je rodina :-)) Vyplodil dva potomky Virgila a Danteho. Jak už to v pohádkách bývá, každý ze synů si vybral jednu stanu světa a do té se ponořil, bratrská láska se obrátila v bratrskou válku. A tady už pomalu začíná prosvítat děj a náplň čtvrtého dílu. Vy, jako Virgil, začínáte s ochranou dobra.

Hned na začátek si musíme říct, že se jedná o arkádovou mlátičku, která je ovšem zabalena do takového hávu, že jsem lepší podívanou ještě na Xbox 360 neviděl. Je to opravdu tak, před námi je recenze asi graficky zatím nejpovedenější hry, která je ještě doprovázena filmovou a hudební estrádou, kdy jenom sedíte s mrazením v zádech a sledujete tu filmovou podívanou. Už jenom začátek a úvodní intro vás tak dostane do hry, že nevnímáte nic jiného a asi po pěti minutách - co úvod trvá - už nedočkavostí skoro drtíte gamepad v rukách a řvete puuusťte mě na něěěěééé!

Ovšem hned ze začátku na vás vyskočí asi nejzásadnější změna, a to volba stylu hry. Na výběr jsou totiž dvě možnosti a sto dřívější " Devil Hunter", kde si volíte a všechno děláte tak nějak sám a sami autoři vás považují za něco nadlidského :-). Pokud ovšem jako já, patříte spíše mezi obyčejné hráče a nováčky série (škodolibý posměch kolegy low skill=lama!), je pro vás určen mód " Human", který vás s komby hodně pomůže a de facto je vytváří za vás a vám pak stačí opravdu pouze rychlé prstíky na masakr nepřátel. Autoři udělali jasný krok k větší podpoře hráčů, ale jak už to tak bývá, za dobré gesto a dobrý marketingový tah si to od hardcore hráčů pěkně slíznuli.

Nyní už mám ve svém životě jasno, jsem lama Human a vyrážím do boje s hordou nepřátel, který asi nikdy neskončí. Během celé hry si užijete tolik soubojů, že už mně to chvílemi přišlo až nudné, jelikož je to fakt řezačka od A až po Z. Hrou vás sice provází nějaký děj, ale po pravdě, je to hodně laciný spíše céčkový příběh. Naštěstí je vyprávění a filmové scény zpracováno takovým úžasným způsobem, že na samotný příběh z nižší cenové skupiny zapomenete. Asi o největší zvrat se postará sama hra, kde v v pozdější části nabídne možnost hrát z pozice Danteho. Hra za tento profil je rozdílná v jedné zásadní věci, a to konkrétně v tom, že Dante nemá magickou paži, a tak se vaše magické schopnosti budete muset snažit nahradit jinou bojovou technikou. Za sebe musím říci, že to byla změna příjemná, jelikož hra pro mě osobně časem začala pod tíhou neustálých a nekonečných bojů trošku uvadat na atmosféře. Změna herního stylu a podle mě i zvětšení obtížnosti v této chvíli rozhodně z mého pohledu hratelnosti prospěla.

Když už jsme u té hratelnosti, tak nemůžu nevzpomenout systém misí. Jelikož se jedná o klasickou mlátičku, je to vlastně cesta od jednoho bosse k tomu druhému, zase o něco silnějšímu. Zde bych se trošku pozastavil nad smýšlením evropského hráče, který bude asi dost těžko chápat hlavního bosse v podání " velké žáby" něco jako hláška " na prameni stála a vesele se smála". Pokud se vžijete do role pokořitele pekelného pána, který vypadá úplně nádherně a od něj putujete k dalšímu bossovi a tím je žába na prameni, tak se možná i pousmějete (stejně jako já). Holt se musíme smířit s tímto japonským pohledem a přenést se přes to. Naštěstí pro nás, Evropany, to tam není moc často.

Za zmínku stojí ještě pár věcí, které ke hře tohoto typu patří - a to sbírání a používání předmětů. Zde nečekejte žádné složitosti typu RPG. Mně osobně to spíše přišlo jako vložené nucené věci. Na výběr máte několik amuletů, které vám pomohou v určité věci, a také nákup různých bojových komb (ve stylu hry "Human")

Před samotným závěrem i troška kritiky a to na kameru hry. Vím, že je to problém většiny TPS her, ale pro mě osobně to připadalo spíše na hraně chyby a dost často vás to pěkně vytočilo. Ještě že to nehraji na PC, to by už byla asi jedna klávesnice na onom světě.

Závěr je opravdu jednoduchý. Chcete relaxovat, bavit se zabíjením potvor a přitom se ponořit do fantastického mystického světa, který u mě zatím nemá na Xbox 360 konkurenta? Pokud přikyvujete, tak je Devil May Cry 4 tou hrou pro vás. Pokud hledáte složitý děj, velké soustředění na hraní, realistické souboje a prostě klasické prvky akčnějšího RPG, musíte se poohlédnout po něčem jiném.

Hodnocení

• Grafika 9.5/10
• Hudba 9/10
• Filmečky 10/10
• Atmosféra 8/10
• Hratelnost 7/10
• Zábavnost 7/10

Zajímavosti a linky

• Žánr: mlátička
• Vše o hře na Xboxweb.cz
  
• Multiplayer: ne
• Výrobce: Capcom ( www.capcom.com )
• Vydavatel: Capcom ( www.capcom.com )
• Distributor v ČR: CD Projekt ( www.cdprojekt.cz )
• Homepage: www.devilmaycry.com